O našich plodinách

Na našich záhonech roste několik desítek druhů zeleniny. Snažíme se pěstovat ze semen tradičních odrůd, pokud možno v bio kvalitě, a to jak z důvodů ekologických, ale i praktických. Rostliny z takových semen bývají chutnější a hlavně odolnější, protože nejsou vyšlechtěné ke speciálnímu účelu, ale přirozenějším výběrem jsou lépe připravené pro život v přírodě.

Rostliny u nás prospívají bez dopingu petrochemických hnojiv a bez ochrany průmyslových látek. Vzrůstají v půdě bohaté na život, plné makro- i mikro-živin a stopových prvků. To napomáhá jednak chuti, jak ví každý, kdo si kdy vypěstoval zeleninu sám na své zahrádce, ale především i kvalitě rostliny po stránce výživové. Zkrátka rostliny pěstované organicky obsahují větší množství živin, a jsou proto zdravější.

O našich políčkách a záhonech

Záhony na naší zahradě neryjeme, opět z praktických i ekologických důvodů. Historicky byla orba velmi účinným prostředkem, jak oživit půdu po sklizni, ale z dlouhodobého hlediska je to činnost destruktivní, protože porušuje síť vztahů v půdě vytvořených organizmy živočišnými, rostlinnými a houbami. Orba napomáhá uvolňování CO2. Půda zároveň snáze podléhá erozi.

Naše políčka jsou tvořena standardizovanými záhony o stejné šířce a délce, což nám umožňuje efektivně se o rostliny starat manuálně, bez použití traktoru a další techniky závislé na fosilních palivech.

Pěstujeme v silné vrstvě kompostu, který funguje jednak jako mulč, tj. potlačuje růst rostlin na záhonech nevítaných (známých jako plevel), a jednak jako zdroj živin. Plevelu se není možné úplně vyhnout, ale je možné jej potlačit hustou sadbou, kde listy rostlin půdu zakryjí a růst plevelu oslabí, ale také pravidelnou kultivací, kterou se předejde pracnému pletí.

Většina našich rostlin žije venku pod širým nebem, choulostivější plodiny jsou chráněny foliovníky.

O nás dvou

Setkali jsme se jako studenti čínské filologie na Palackého univerzitě v Olomouci, odkroutili si doktoráty na Tchaj-wanu a v Hong-Kongu a pak jsme je podle návodu Jana Wericha srolovali, schovali do pouzdra a šli dělat něco jiného.

Nejdřív nás chytlo mořeplavectví, schrastili jsme si tedy malou 9-ti metrovou plachetnici, a pár let bydleli a pluli na ní, tlumočili, překládali. O tom více na našem námořním blogu klubko.net.

Naše mořemilství neochablo, to totiž asi ani nejde. Jen se trochu transformovalo. Vždy jsme pobyt na lodi považovali hlavně za způsob života, a teprve až druhotně za způsob cestování či sportovního vyžití. Na pozadí vždy byla otázka soběstačnosti, závislosti na okolí, na úřadech, na náladě celníka v cizí zemi.

Navíc nám čím dál víc chyběli rodiče, staří přátelé a chyběla nám i čeština. A tak jsme se vrátili a najednou jsme nebyli sami a byly tu s námi dvě děti.

Práce rukama nás baví nade vše. Na lodi to ani jinak nešlo. Po přesídlení do města jsme trávili stále více času na maminčině zahradě a objevili kouzlo zahradničení. Vzdělávali jsme se ve věcech, kterým jsme dřív nevěnovali moc pozornosti. Snažili jsme se podporovat vše eko a bio, ale hlavně vše lokální a vše malé, milé. Nakonec jsme se rozhodli zapojit se do lokální ekonomiky tvořivě.

Během dlouhým večerů na mateřské, kdy dům ztichne, neboť batolata a nemluvňata už dávno spí, jsme přemýšleli, co dělat dál. Jak žít dobrý život. Čirou náhodou jsme narazili na koncept tržního zahrádkaření (angl. market gardening) a začali hledat pozemek a vymýšlet dům.

Jana

Vystudovala sice čínskou a tchajwanskou literaturu a nějaký čas překládala a tlumočila, ale sezení u počítače vždy ráda vymění za práci po širým nebem. Seje, pleje, sází, sklízí. Ví, jak se co jmenuje a co z toho uvařit.

Petr

Po studiu čínské a počítačové lingvistiky také překládál a tlumočil. V současné době pracuje pro phrase.com a musí tedy sedět denně pár hodin u počítače. To mu ale nebrání po zbytek dne budovat zázemí na farmě a zdá se, že vše zatím celkem drží pohromadě.